Publikováno: Čt, 15.05.2014
Kdysi dávno, hluboko v beskydských lesích… Takhle by mohla začínat většina vyprávění o místech v tomto čarokrásném kraji, ze kterých vyzařuje zvláštní neklidná atmosféra. Zákoutí protkaná nějakým zajímavým příběhem stále upoutávají naši pozornost.
V Beskydech a na Valašsku jich je bezpočet, ať už se v jejich blízkosti odehrálo něco v době bronzové, v časech pohanských nebo za dobrodružného života zbojníků. A co teprve poklady, bez pořádného bohatství by se žádné vyprávění neobešlo. Kdyby se báchorky zakládaly na pravdě, byla by většina beskydských hor dutá a plná pokladů. Ale když ono se to tak pěkně poslouchá… Pojďme tedy zdejší krajinu prozkoumat, třeba nakonec něco vzácného objevíme. Ale začneme hezky popořadě.
Významná jeskyně, kterou znají i ve světě
Začalo to v dnešním městečku Štramberk, na úpatí vápencového vrchu Kotouč. První obyvatelé se tam usídlili před dávnou dobou v lesní jeskyni a jejich život rozhodně nebyl jednoduchý. Lovili zvířata, vyráběli pracovní nástroje a oblékali se do kožešin. Dnes je Šipka známým krasovým útvarem, bohatým na archeologické nálezy.
„Jeskyně Šipka je významná proto, že se v ní našla čelist neandertálského dítěte a další úlomky kostí, které můžete vidět v našem muzeu. Zjistilo se tedy, že v ní žili lidé už před 40 000 lety. Objevitelem jeskyně a nálezcem předmětů z doby bronzové byl Karel Jaroslav Maška,“ vysvětluje Jan Socha, starosta Štramberku. Zmíněnou čelist dítěte nahradila v muzeu věrná kopie, originál údajně shořel v Mikulově za války.
Šipka mívala krápníkovou výzdobu, která je už jen málo patrná. Vystřídala se v ní postupem času řada obyvatel, včetně divokých zvířat - od jeskynního medvěda až po srstnatého nosorožce nebo polárního soba.
Božský Radhošť a jeho pohanské reje
Bohatství beskydských strání využívali především bačové a uhlíři. Ti nezřídka zažili nějakou podivuhodnou příhodu s čarovnými postavami při nocování pod širým nebem. Velkolepé kopce hustě porostlé stromy odjakživa podněcovaly lidskou představivost. Alfou a omegou beskydských bájí je hora Radhošť. Pověsti vypráví o tom, že je památný vrchol protkán jeskyněmi a otvory do nitra země. Hluboko v podzemním chrámu by dokonce měla stát zlatá socha pohanského boha hojnosti Radegasta. Fantazie a kreativita ve vyprávění dala vzniknout mnoha pověstem z Radhoště. Většina z nich má základ v pohanských rituálech, které provozovaly vědmy, údajně oplývající nadpřirozenými schopnostmi.
Když se vydáte z konečné stanice lanovky na Pustevnách doleva, můžete dostat po červené nebo po zelené trase na tajemnou horu Tanečnice. Čeká vás půvabná procházka lesní cestou, lemovanou hustým borůvčím. „Svůj název hora dostala podle pohanských obřadů doprovázených divokým tančením. Slétaly se sem čarodějnice a prováděly zde svoje reje při sabatech. Daleko proti proudu času přišli do těchto končin první lidé. Všichni pilně pracovali, jenom Barka, nejkrásnější děvče, lenošila. Každou noc vyběhla do lesa a tam tančila v měsíčním světle. Tak to šlo pořád dál, s ničím nepomohla, chtělo se jí jenom tančit. Samotný Radegast se rozhodl, že Barku potrestá. S hrůzou hleděla, jak začíná vrůstat do skály. Přes noc na tom místě vyrostla hora, jejíž svahy vypadaly jako záhyby dívčiných sukní,“ vypráví frýdecký historik Jaromír Polášek.
Pověst o sousední hoře Čertův mlýn tak trochu připomíná pohádku Hrátky s čertem. Ve starém opuštěném mlýně údajně hospodařil čert. Když šel kolem zmrzačený vysloužilý voják, rozhodl se ve stavení přes všechna varování sám usadit. O půlnoci se ve mlýně objevil čert a hodlal vojáka lstí vyhnat. Chlapík se ale nedal, čerta svázal a posadil ho na mlýnský kámen. Pekelník se zpola umletým pozadím sklidil v pekle velkou ostudu a voják žil ve mlýně ještě dlouhá léta. V údolíčku blízko vrcholu Čertova mlýna dnes můžete spatřit bloky pískovce, které tu prý po záhadném stavení zbyly.
A jen tak mimochodem, kousek od tohoto pískovcového útvaru je místo, kde skála vytvořila útvar připomínající lidský obličej. Odborníci na záhady se jen dohadují, jestli je to busta boha Radegasta nebo zbojníka Ondráše…
Mezi zbojníky pod Lysou horou
Říká se, že Valaši jsou tuze tvrdohlaví a mají horkou krev. Tyto dvě přísady zřejmě způsobily, že nejeden mladý synek kdysi v Beskydech zatoužil po životě zbojníků. Ať už kvůli vidině bohatství nebo kvůli vzdoru proti útlakům ze strany vrchnosti.
To takový Ondráš, rodák z Janovic u Frýdku-Místku, byl na svou dobu slušně vzdělaný. Díky příborskému gymnáziu měl rozličné možnosti, přesto se dal na zbojnické řemeslo. Stal se legendou díky své hrdinské snaze bohatým brát a chudým dávat. Zda to tak skutečně bylo, se už nedozvíme. Jisté je, že desítky pověstí mluví o Ondrášovi s neskrývaným obdivem. Kolovaly o něm zvěsti, že nosí čarovný opasek a proto ho nemůže nic zabít. Snad jen vlastní valaška. Tu na něj nakonec použil jeho nejbližší společník Juráš, protože se stal Ondrášovým sokem v lásce.
Za tímto strhujícím osudem beskydského Robina Hooda se můžete vypravit pod Lysou horu a představit si, jak se mu před třemi staletími žilo. Dostanete se tam cestou z Malenovic, která vede k rozcestí U Korýtka. Odtud se dá sestoupit po pěšince k potoku Satina, kde uvidíte idylické kaskády Satinských vodopádů. Od Korýtka se vydejte nahoru po turistické stezce směrem na Lysou horu. Pod vrcholem Lukšinec se nachází shluk jeskyní. Většinou z nich jsou vidět jenom pozoruhodné otvory v zemi, proto se jim říká Ondrášovy ďúry.
„Lukšinec je nejvýznamnějším pseudokrasovým terénem Lysohorské hornatiny, ve kterém se vyvinulo několik rozsedlinových jeskyní. Lidové pověsti je ztotožnily s místy, kde skupina zbojníka Ondráše uschovávala svoje poklady. Ondrášova jeskyně je hluboká 34,5 metru,“ říká Jaromír Polášek. Dnes jeskyně prozkoumávají speleologové a ve Velké Ondrášově jeskyni se místo pokladu usadili netopýři.
Oblast s dírami v zemi má svůj nesporný magický náboj. Zkuste si představit, že sedíte mezi stromy u ohně se zbojnickou družinou a les vám poskytl svou ochrannou náruč. Chtěli byste se probouzet v ranní mlze nad pastvinami? Divoká nádhera Beskyd odjakživa bohatě inspirovala umělce a místní lidové vypravěče. Zdejší historie je totiž plná emocí. V horách a lesích se odehrálo mnoho podivuhodných příběhů, o nichž dnes můžeme jen diskutovat, jestli se vůbec staly. A právě tahle neurčitost je dělá tajemnými.
O mnoha dalších zajímavých místech tohoto kraje se můžete dozvědět na webu: www.beskydyportal.cz. A i kdyby snad tyto pověsti nebyly pravdivé, stojí za to vydat se do hor po stopách zbojníků a čertů jen proto, že je v Beskydech hezky.
