Festival Soouznění zahájila Eva Dřízgová-Jirušová

Publikováno: Pá, 14.12.2012

Koncert dvojnásobné držitelky Ceny Thálie společně se sourozenci Alenou (housle) a Petrem (varhany) Čechovými připomínal ze všeho nejvíce majestátný listnatý strom, který s přibývajícími skladbami sílil, košatěl a ještě rostl do krásy. A elegance.

Z variabilního koncertního programu tryskaly emoce do všech světových stran, přičemž v projevu Evy Dřízgové-Jirušové dominovala vášeň, bezprostřednost i procítěná jemnost. Vše harmonicky v jednom.

Navíc sourozenci Čechovi vytvořili pevnou hudební hradbu, která přitom zajišťovala hlavní pěvecké hvězdě tolik potřebnou oporu. A jako sólisté ukázali, že jejich hudební vyjadřování je naprosto jisté a zároveň také dráždivě kompaktní (např. Preludium, Kanzona a Rondo pro housle a varhany od Hermanna Schroedera a Arioso & Rondo patetico op. 40 pro housle a varhany od Gustava Jensena byly skutečné muzikantské lahůdky).

„Velmi se nám v tomto moderním chrámu ve Václavovicích líbilo. Kostel byl plný, atmosféra byla příjemná, takže si odnášíme velký zážitek," zhodnotila operní pěvkyně své vystoupení.

K předvánočnímu rozjímání zvolila Eva Dřízgová-Jirušová také skladby, se kterými se běžně náš posluchač nesetkává. „Jsem ráda, že jsem do svého repertoáru zařadila nové věci od francouzských skladatelů. Jean-Baptiste Fauré není u nás příliš známý a modlitbu Prière od Charlese Gounoda jsem předtím neznala, ani nikdy dříve neslyšela. Přitom je to opravdu nádherná skladba," prozradila ještě sólistka Národního divadla moravskoslezského.

A právě dramatické pohlazení v podobě písně Prière se dalo označit za vrchol celého vystoupení. Skladbě z 19. století dodávaly vzrušující elementy právě důrazné varhanové výboje Petra Čecha i elegantní housle Aleny Čechové. Nicméně poutavý hlas sopranistky doslova hladil na duši, a při zavřených očích fantazie pracovala na plné obrátky...

Skvělý varhaník Petr Čech prokázal svůj cit a mistrovství také v závěrečné skladbě Josefa Kličky Fantasie na symfonickou báseň Vyšehrad. Svátečně naladěné publikum poté navíc dostalo od tria dárek formou přídavku, a to píseň Benedictus od Josepha Haydna ze Mše sv. Jana od Boha (Missa de Sancti Joanni de Deo).

Kromě místních si koncert nenechali ujít ani lidé z Ostravy, Frýdku-Místku nebo třeba i z Kozlovic. „Evu Dřízgovou-Jirušovou jsem viděla poprvé, a byl to pro mě opravdu silný zážitek. Chvílemi jsem měla husí kůži. Fakt nádhera, úžasný koncert," nadšeně líčila své dojmy Markéta Jirásková z Václavovic, kam Souznění zavítalo během své historie už potřetí. A rozhodně nebyla sama, kdo s podobným komentářem odcházel vstříc svému domovu.

Záznam koncertu odvysílá Český rozhlas Ostrava 24. prosince v 18.30 hodin.

Festival Souznění1

Festival Souznění2