Publikováno: Po, 07.09.2015
Do 6. ročníku eXtrémního závodu Adidas - Continental Beskydská sedmička se registrovalo 3 043 závodníků. K akreditaci do Frýdlantu nad Ostravicí se jich dostavilo 2 798, což je téměř stejný počet jako v loňském roce. Byli mezi nimi i zástupci ze Slovenska, Polska, Německa, Irska a Belgie. Závod letos absolvoval také nevidomý závodník se svým vodičem. Trasa závodníků kategorie sport měřila 95 kilometrů, kategorie hobby měla trasu dlouhou 86 kilometrů. Na přechod sedmi nejvyšších vrcholů Beskyd měli závodníci časový limit 30 hodin.
Mistry České republiky v extrémním horském maratonu Adidas - Continental Beskydská sedmička 2015 jsou Zbyněk Cypra a Tomáš Svoboda z týmu adidas BOOST team. Sedm vrcholů zdolali v čase 11 hodin a 29 minut.
Standing ovation a slzy v očích měli všichni na náměstí ve Frenštátě při vyhlašování ceny za „Nejhodnotnější sportovní výkon“. Udělena byla týmu Eleven Mercedes Mitas ve složení Marek Moflar a Tomáš Novotný. Jedná se o tým nevidomého závodníka s vodičem. Na startu v Třinci si stanovili, že trasu dají pod 22 hodin. Ve finále ale byli ještě rychlejší. Do cíle ve Frenštátu došli v sobotu v 18:12 hodin. Trasu závodu tedy zvládli za 20 hodin a 12 minut. Vodič Tomáš Novotný ocenil výkon svého parťáka nevidomého Marka, který následně uvedl, že už byl na několika prestižních i zahraničních závodech, ale takovou příjemnou atmosféru jako tady na Beskydské sedmičce ještě nikde nezažil.
Výkony závodníků byly opět vyšší. Závod je rok od roku rychlejší. Lonští mistři zvládli závod za 12 hodin a 8 minut, ti letošní byli ještě o téměř 40 minut rychlejší. Počasí bylo oproti předpovědi k závodníkům docela shovívavé. Déšť byl jen ojedinělý a teploty se v noci pohybovaly okolo 10 stupňů.
Závodníci letos měli velký apetit. Tuny ovoce – melounů, banánů, pomerančů, další stovky kil tatranek, desítky kil škvarkové pomazánky, salámů, kyselého zelí, stovky pecnů chleba a několik desítek balení müsli bylo nakoupeno ve stejném množství jako v minulých ročnících, přesto to letos nestačilo. Některé občerstvovačky vzali závodníci takovým útokem, že několik hodin před svým uzavřením musely být dodatečně zásobeny. Novinkou byla letos čepovaná kofala na občerstvovačce Pindula, která také kvapem mizela. Organizátoři operativně nakupovali tatranky, ovoce, müsli i sudy kofoly, aby udrželi zaplněné stoly na občerstvovačkách.
Úrazů bylo méně než loni. Závodnici si zřejmě vzali k srdci rady ohledně prevence proti puchýřům a odřeninám, které doporučoval Libor Uher na stránkách Beskydské sedmičky. Zdravotníci přesto nezaháleli a ošetřili pár vážnějších zranění. Jednalo se převážně o namožená kolena a kotníky a odřeniny. Jeden ze závodníků si odřel celou holeň a na noze měl krvavý puchýř přes celý palec, což zdravotníci už dlouho neviděli. V cíli letos zkolaboval jen jeden ze závodníků, odmítl ale podání infuze k zavodnění organismu a doplnění ztráty cukru a minerálů. Loni skončilo na kapačkách v cíli 10 lidí.
Nejrychlejší žena v cíli – Hečková Ivana – 15:05:17 hodin
Poslední tým v cíli – Jen co noha nohu mine – Martina Pospíšilová a Zdenka Zátopková – 29:34 hodin
Jak jste se poznali?
Tomáš: Byla to náhoda. Poznali jsme se na Jizerské 50, kde Marek hledal přes Nadaci Leontínka vodiče. Zkušenosti jsem neměl, ale měl jsem odhodlání, takže jsem se přihlásil. Markovi dělám vodiče už 5 let.
Marek: Je to můj první vodič v rámci triatlonových soutěží a je perfektní.
Co vás přimělo se přihlásit se do závodu B7?
Tomáš: Před třemi lety jsem viděl reportáž o B7 v televizi a před rokem ho šla kolegyně z práce. Řekl jsem si, že by to pro nás byla výzva, a když mi na stůl nenápadně položila mapu závodu, bylo rozhodnuto. Markovi jsem to vylíčil jako skvělý závod, který stojí za to vyzkoušet, a přihlásili jsme se. Nevěděli jsme, do čeho jdeme.
Marek: Tomášovi věřím, takže jsem souhlasil.
Co bylo nejtěžší?
Marek: První čtyři kopce byly v pohodě, pak ale přišly na řadu kamenité úseky a ty já nemám moc rád, protože noha se v nich lehce zvrtne. Musím tady být hodně opatrný a náročné to je i pro Tomáše, který mě musí fakt dobře vést a upozorňovat na překážky a nerovnosti.
Tomáš: Marek, i když nevidí, se hned po startu rozjel a nasadil rychlé tempo, na Lysé hoře jsme byli už před půl sedmou ráno, takže jsem ho musel brzdit. Nejhorší pro nás byly seběhy, do kopce se jde dobře, ale cesta dolů je pro mě jako vodiče i pro Marka, který nevidí, hodně náročná.
Marek: Nejlepší na tom bylo, když mi Tomáš říkal, to je dobře, že nevidíš co je před náma. Tak to jsem si říkal, že to sranda nebude.
Chtěli jste závod v některém úseku vzdát?
Marek: Ne, nechtěli. Na začátku jsme chtěli závod dokončit pod 22 hodin a tohoto cíle jsme se drželi. Nakonec jsme to dali ještě rychleji. Máme z toho radost.
Budete na startu i příští rok?
Marek: Musím říct, že závod je opravdu extrémní. Teď pár hodin po závodě si to moc neumím představit, ale časem to možná přehodnotím. Každý kdo závod absolvuje, si zaslouží obdiv, protože je to dřina. Musím ale říct, že jsem byl na několika prestižních závodech i v zahraničí a taková atmosféra jako je tady na Beskydské sedmičce jsem nikde nezažil. Bylo to úžasné.
Jaké máte plány do budoucna?
Marek: Pár dní budeme regenerovat a pomalu se připravovat na další velkou výzvu, a tou je Iron Man v Barceloně, který nás čeká už za 4 týdny.
Tomáš: Budeme zase naplno trénovat, to znamená minimálně dva krát týdně hlavně plavat a běhat a Marek má k tomu ještě jízdu na cyklistickém trenažéru.
Zdroj: Jana Matějíková